Ve čtvrtek vyrazilo Déčko dobývat hory. Pravda věděli jsme že to bude těžké, ale nikdy neříkej nikdy. Oproti úterní dohrávce s Peklem jsme totiž vyráželi v notně pozměněné sestavě, a to šofér Luďa a trojka malej Kazan, velkej Kazan a piškot Filip. Cíl byl jasný, zkusit sestavu, která reálně může hrát příští rok s výjimkou Lukáše Petra, se stejnými soupeři utkat v OP2, kam Rokytnice momentálně jako první sestupující směřuje a zároveň naše E, za které Radim Petr a Filip Dubský pravidelně nastupují a bojují s rokytnickou rezervou o postup do OP2.  Zároveň jsme chtěli, aby si neostřílené mládí vyzkoušelo všechno co okresní pinec obnáší. Aula rokytnické základky, kde se pinec hraje sice nabízí teplo, otevřený bufet bar, ale nabízí také rozdílné osvětlení na jednotlivých stolech, povrch, který má k protiskluznému taraflexu hodně daleko, modré stoly a to v téhle kombinaci představovalo další zkoušku, se kterou se zatím v rámci svých okresních výjezdů v téhle kombinaci zkusili asi málo kdy, pokud vůbec.

Po necelých dvou hodinách jsme tak vyfasovali prohru 10:2 a jeli domů. Výsledek na první pohled naznačuje, že to bylo bez šance. Pravda bylo, nicméně ne tak, že všech 12 zápas bylo na jednu bránu a kluci byli do počtu. Většinu setů rozhodovaly koncovky a řekněme nevyhranost kluků v těchto zápasech a stavech. Když k tomu připočteme právě rozdílné světlo a podlahu, pak jde o výbornou zkušenost pro kluky, kdy hodiny tréninků může rozhodit i to o čem by si před začátkem utkání nepomysleli, že jim může prohrát zápas.

Body: Luděk 1 ze 2, Lukáš 1 ze 3, Filip 0 ze 3 a Radim 0 ze 2